Rozhovor s Alžbětou Kolečkářovou, Lenkou Hrůzovou a skupinou Bugaboo Bugaboo

Ptá se Nikol Havelková

Bugaboo

 

Jak jste se dali jako kapela dohromady?

Už dlouho jsme taková banda kamarádů, jenomže před tím jsme hráli v jiných kapelách, které postupně krachly. Takže jsme to zkusili spolu a od té doby, více méně s menšími obměnami v posádce, fungujeme pořád stejně.

Jak vznikl název Bugaboo?

To vymyslel kamarád, když jsme hledali název, tak to postřehl v nějakém slovníku a strašně se mu to líbilo. V překladu je to buď strašák, anebo, což nám sedělo víc, plané řeči.

Kdo z kapely primárně tvoří vaše písničky?

My skládáme tak nějak dohromady. Muziku dělá z větší části kytarista Jirka, a co se textů týče tak některé píšeme sami, některé třeba i naši kamarádi. Je to taková všehochuť.

K jakému stylu byste přiřadili vaši tvorbu?

Tak k tomu jsme se ještě nikdy nedobrali, jak vlastně nazvat styl, který hrajeme. Jsou to takové příborské písničky.

Jaký je váš názor na dnešní populární hudbu?

No, kritický. Ale tak například náš basák Michal hraje ještě v kapele Mirai, kteří teď mají novou písničku, a to je dobrá skladba. Ta se mi třeba líbí. Ale tak vždycky jsou dobré a špatné kapely, to je těžké hodnotit.

Máte nějakou vtipnou historku z některého vašeho vystoupení?

To jsme hráli zrovna tady, asi tak před deseti lety, jenomže jsme se docela dost opili a ten koncert pak nebyl nic moc. Takže jsme dnešek brali jako takový reparát.

 

Alžběta Kolečkářová


Jaké máš pocity z tvého dnešního vystoupení?

Vzhledem k tomu, kolik tady bylo lidí, tak dokázali vytvořit opravdu pěknou, příjemnou atmosféru a byli schopni dát fakt najevo, že se jim líbilo, to co jsme předvedli, což je pro nás nejdůležitější. Ukazovat vlastně lidem, co děláme a nějakým způsobem cítit, že s námi korespondují. Čili moje pocity jsou úplně naprosto super.

Co tě vedlo k přihlášení se do Superstar?

Ono to nebylo poprvé, nicméně přivedlo mě k tomu to, že jsem v Superstar odjakživa viděla nějakou cestu k mé vysněné kariéře. A jakožto holka z vesnice jsem to vnímala jako obrovskou příležitost. Napotřetí to pak vyšlo a přimělo mě to nějak změnit můj život a rozhodnout se jestli se zpěvu doopravdy věnovat nebo ne. Jinak bych odmaturovala, odjela pryč, a pak šla na divadelní školu.

Kde bereš inspiraci k tvorbě svých skladeb?

Ta inspirace přichází sama. Není to, jakože tady mám přítele, tak mám inspiraci, protože jsem zamilovaná. Kolikrát je mega tvůrčí krize a to u všech. Důležité je mít kolem sebe lidi, kteří to dokážou doplňovat. Právě Black Souls jsou tenhle typ. Všichni si rozumíme, všichni víme, co chceme, a tak vlastě jedeme a skládáme. Texty jsou teda všechny moje. Jakoby tu tvorbu vedeme já a kytarista.

Kdo je tvým největším hudebním vzorem?

Jsem ráda, že vzor a ne idol, protože idol nesnáším. Vzor asi Amy Winehouse, Rachelle Ferrell, Erykah Badu, spíš ten soul, blues, gospel. Takový ty co jedou přes tu duši, co kašlou na to, že je nikdo neučil zpívat a ani nemusel, protože mají svou techniku, jak jim narostla a berou to jako dar pro lidi, a jedou tak jak to tam je. Od toho se taky odvíjí Black Souls.

Kdy jsi zjistila, že se doopravdy chceš věnovat hudbě?

Úplně dávno, těžko říct přesně. Tak čtyři pět let zpátky. Vždycky jsem hrála na nástroje, housle, cimbál, klavír, na kytaru, jenomže to zpívání bylo takové jenom moje a nikdo to ani moc nevěděl, že zpívám. Jsem si to tak schraňovala, protože jsem tomu věřila. Třeba moji rodiče nevěřili, že mám šanci se v hudbě nějak prosadit. A ta šance je, a jsem ráda, že jim to můžu nějakým způsobem dokázat a potěšit je.

Vždycky jsi měla ten spíše rockovější styl, nebo si se k němu přiklonila až po čase?

On to nebyl můj styl. To, co určuje talentová soutěž, to je prostě univerzální talent, snaží se vytvořit někoho, kdo dokáže být flexibilní a zároveň autentický, nezávisle na tom, co zpívá. Tady slečna (Lenka Hrůzová) to pochopila rychleji než já, protože je starší, ale mě bylo osmnáct, takže mi to docházelo později. Ale stejně jsem od toho odešla a šla si za svým.


Lenka Hrůzová


Kdy jsi začala s hudbou?

Poprvé ve zkušebně jsem byla asi ve čtrnácti letech. Zpěvačka jsem, ale chtěla být snad od malička. Během toho jsem se chtěla stát třeba zlodějkou aut. Pamatuju si, že to jsem chtěla být docela dlouho. Další variantou bylo teda zpívání. Jenomže, to jsem nikdy nebrala moc vážně, protože jsem se strašně, ale strašně styděla. Takže to jsem měla tak nějak spíše pro sebe. Ani jsem to nikdy neprezentovala nahlas, že bych chtěla být zpěvačkou, protože jsem fakt zpívala jenom za zavřenýma dveřmi, a to jsem musela mít ještě jistotu, že za nimi nikdo není. Takže to bylo vždycky tak na tajnačku, jelikož jsem se hrozně bála. Bojím se dodnes v podstatě, ale teď se to musím snažit nějak zlomit. Už bych z toho konečně chtěla mít radost někdy. Jako já mám radost. Nedělám to, že bych musela. V podstatě musím, ale sama kvůli sobě. Ale mít z toho čistě jenom tu radost. Víc jak to mám zatím strach. Vždycky přijdu na podium a říkám si, ať už to mám za sebou a to je strašně blbý pocit. Hrozně se těším, až se ho zbavím, až budu nahoře a jenom zpívat. Vypozorovala jsem, že to tak má většina a doopravdy se těším, až se přidám k těm, co už to překonali. Jenomže pomalu stárnu a furt nic.

A kdo tě vedl k té hudbě, jak si se k ní dostala?

Nikdo, vnitřní hlas. Takové vnitřní pohnutky, co tě prostě ženou někam, kde máš být.

Hraješ na nějaký hudební nástroj nebo se věnuješ čistě jenom zpěvu?

Teď se snažím se naučit na baskytaru. Chodím na konzervatoř a už rok se učím. Ale nebrala bych to moc vážně, když říkám, že se na ni učím. Sice chodím na tu konzervatoř, ale kdybych měla být hlavně k sobě upřímná, tak až tak moc té baskytaře nedávám. Jestliže bych pokračovala v takovém tempu, v jakém se učím teď, tak vám něco zahraju zhruba za deset let.
Nikdy jsem na nic nehrála, nikdy jsem na nic neuměla. Měla jsem takový pocit, že vyloženě nemám talent na jakékoliv hudební nástroje, ale když už bych na to měla pomýšlet, tak mě ta baskytara táhla víc, než jakýkoliv jiný nástroj.

Jak si se dostala ke stylu, který dnes zpíváš?

Jaký styl já vlastně zpívám? Vždycky, když se mě někdo zeptal, co hrajeme za styl, tak jsem byla z té otázky v háji, protože fakt nevím. Nemám moc ráda škatulkování. Míříme za svojí tvorbou neplánovitě a prostě z toho pokaždé něco vyleze. Možná se dá každá písnička zařadit tak nějak jinam. Nevím, třeba se ještě hledám, kdo ví. Časem se to nějak učeše a něco z toho vzejde.

Který interpret tě ve tvé tvorbě nejvíce ovlivnil?

Je jich víc. Takhle z fleku Diamanda Galas, ta teda dělá hlavně zvuky do hororů. Ona má opravdu hodně specifický projev. Pak Gitane Demone. To už je pro veřejnost více poslouchatelné. Taky Eva O, která je ze stejného šálku. Jinak miluju Davida Bowieho, ale neřekla bych, že ten mě až tak ovlivnil. Ještě Rozz Williams z Christian Death. Takže spíš gothic, prostě takové ty pocitové věci.

Máš nějaký hudební sen? Třeba si zazpívat s jedním z tvých hudebních vzorů?

Tak jasně, ale to by mi bylo ctí si zazpívat s řadou interpretů. Ale ohledně toho snu jsem vždycky říkala, že chci umřít bez strachu, umřít spokojená. Na smrtelné posteli, v tom lepším případě na posteli teda, ničeho nelitovat. Nemít ten pocit, že jsem měla udělat něco jinak a to hlavně v té hudbě. A samozřejmě, aby to neudělalo radost jenom mě, ale i širšímu okolí. Čím širší bude, tím líp.

Můžeš na závěr ještě prozradit nějaký trapas z vystoupení nebo nějakou historku?

Jednou jsem spadla opilá do bicích. Bylo to totiž opravdu malé podium, k tomu nás tam bylo hodně a všichni byli strašně tlustí, takže tam bylo fakt přeplněno. Já měla navíc dredy po zadek, který jsem začala roztáčet a švihala jsem s nimi do všech stran, že kluci ani nemohli hrát. Nakonec jsem se roztočila tak, až jsem sebou flákla do bicích. Ale to už je hodně dávno, tak deset let zpátky.

 

Velice děkuji všem třem interpretům za rozhovory a těším se na další setkání s nimi u nás v M-klubu.

                                                                                                                         Nikol

 




« Zpět


Naposled upraveno 19.8.2017 20:25:39  uživatelem baros, zobrazeno: 837×




rss

mklub.pngaktuálně

Sobota 19.8., 19:00
Zámecká terasa
titulní obrázek akce PÍSNIČKY DIVADLA SCHOD
         

Více

phone.pngkontakt

Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí, příspěvková organizace
Komenského 1
757 01 Valašské Meziříčí

 

Marek Baroš,
tel.: 607 029 949,
email: baros@kzvalmez.cz

 

Hudební dramaturgie: 

Matěj Bezděk
tel.: 604 110 768
email: bezdek@kzvalmez.cz 
 

Předprodej
Po-Pá 9.00 - 17.00 hod.

v Informačním centru na zadním nádvoří zámku Žerotínů

tel.: 571 684 558,
email: predprodej@kzvalmez.cz

 

facebook logo

 

 

 

 

Více



 
 

mapa stránek © 2017, Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí