Rozhovor s Jiřím Měsícem

v-lihu1.JPG

Jiří Měsíc, který pořádá Hudebně-literární večery v M-klubu si na nás udělal čas a poskytnul nám velice rozsáhlý, ale upřímně skvělý rozhovor.

 

Kdo byl tvůj vzor v literatuře, když ti bylo 15-25 let?

Proč do 25 let? Já jsem nikdy neměl vzor. Jednoho básníka nebo zpěváka. Víte, co jsem od patnácti dělal? Poslouchal jsem rap a přes ty nejhorší věci, které v podstatě nestojí za nic, jsem se dostával lidem, kteří píšou poezii, kteří pečlivě zvažují každé slovo před tím než jej napíšou. Brzy jsem sám začal psát a nahrávat, poslouchal jsem různé autory, naprosto neznámé, kteří se ke mně dostali přes internet nebo od kamarádů. Ve stejnou dobu jsem studoval poezii. V tištěné poezii jsem našel věci, které mi připomínaly špatný americký rap, ale i krásné věci, které mi připomínaly to nejlepší, co jsem v té době v rapu znal. Nebyl to rap, jaký teď známe z televize, ale něco co začalo vznikat někdy v 70. letech a vyvíjelo se v 80. letech a obsahovalo prvky jazzu, blues, disca a jiných černošských stylů, zároveň se tam objevovaly prvky orální kultury –  příběhy / motivy, které se předávaly z generace na generaci mezi lidmi a ty příběhy anebo to podání v té době, které nebylo vůbec komerčního charakteru a dělali ho i básníci, mě hrozně přitahovalo, byť jsem těm textům moc nerozuměl. Potom později jsem objevil první pro mě významné autory. Třeba Bukowskeho, toho jsem měl moc rád. A beatníky Allana Ginsberga, Jacka Kerouaca anebo třeba Timothy Learyho, který zase takový beatnik nebyl. Později, asi v 19, jsem objevil anglo-americké modernisty T. S. Eliota, Marianne Moore, Ezru Pounda apod., kteří mi dali impuls k tomu, abych se učil více anglicky a snažil se porozumět složitějším jazykovým strukturám a nakonec i přemýšlení o literatuře, historii, umění.... Tihle mě potom už přiváděli k jiným literaturám, které jsem zhruba od 20 let začal studovat. A protože mám rád hudbu, tak mě vždycky přitahovali písničkáři, kteří jsou zároveň velkými básníky, a kteří využívají té orální kultury, o které jsem před chvílí mluvil, třeba Bob Dylan, Fabrizio de André anebo Leonard Cohen.

 

Nejčtenější autor v mládí?

Měl jsem spoustu oblíbených autorů, ale četl jsem hlavně filozofii. Vzpomínám si, že už v 17 jsem přečetl všechny dialogy od Platóna. To bylo naprosto skvělé. Pak jsem četl opravdu složité autory, četl jsem několikrát Kritiku čistého rozumu od Immanuela Kanta, ze které si už nic nepamatuju, Heideggera, Descarta, Bergsona… Nevím, proč jsem to dělal, úplně mě to pohltilo, bylo to tak složité a já jsem pořád seděl doma a snažil se porozumět o čem to vlastně je. Ale jeden autor...

 

Třeba někdo, kdo tě chytil za srdce. Kdokoliv.

Víte, kdo mě chytil za srdce? Guilhèm de Peitieu  - vévoda akvitánský, hrabě z Poitiers. Ten mě opravdu chytil za srdce. Trubadúr. Začal jsem se dokonce kvůli němu učit okcitánštinu, abych nemusel číst překlady. Ten mě baví hrozně moc. Vždycky mě bavili i moderní trubadúři,  písničkáři, třeba dneska jsem tady citoval J.J. Calea. Nerozlišuju mezi básní a písňovým textem. Slovo a hudba patří k sobě.

 

*Rozhovor se přesouvá do dětského koutku ve Schlattauerově kavárně*

 

Podle čeho si vybíráš doprovod k přednášení?

S muzikanty, se kterými vystupuju se znám už pár let. Lukáš Fojtík - kontrabas, bicí, který je vždycky u všeho, co dělám mě kontaktoval už někdy v roce 2006 a odehráli jsme spolu pár hip hopových koncertů. Přes Lukáše jsem se seznámil s Ivanem Fialou, který s ním hrál v jiné kapele a Petrem Bainarem. Tohle je naše tvrdé jádro. Později se k nám přidal Ondra Běťák a Luboš Peml. Na poslední večer jsme k sobě přibrali ještě Milana Vašíčka. Málokdy hrajeme všichni najednou, nejlepší sestava jsou tři / čtyři hudebníci. To úplně stačí, občas ale hrajeme ve více lidech a kluci se pak v hraní střídají. Úplně první koncerty jsme hráli s Petrem Bothem, který je mj. skvělý čelista. Petr teď studuje na misionářského kněze a už jsem jej tři roky neviděl. Věřím, že si s náma zase někdy zahraje.

 

Proč sis vybral zrovna anglickou, americkou a španělskou, francouzskou literaturu?

Vystudoval jsem Anglickou a americkou literaturu. Další literatury studuju s nadšením jako samouk. Angličtinu jsem si vybral, jako první cizí jazyk, protože má výhodu v tom, že nabízí vědění, které v jiných jazycích není často dostupné. Všechno, co píšu pro univerzitu nebo přednášky mám v angličtině. Ale už bych ji podruhé nestudoval, angličtina se pro mě trochu vyprázdnila. Baví mě spíše románské jazyky a jejich literatury, ve kterých mám pořád, co objevovat.

 

Nebál jsi se, že se v budoucnu neuplatníš?

Toho jsem se nikdy nebál, člověk se vždycky nějak uplatní. Studium anglické literatury není  jenom literatura, je to i jazyk, a pokud si neseženete práci jako literární kritik, tak pořád můžete překládat, nebo učit jazyk. Já momentálně občas přednáším a pracuju jako překladatel a nestává se mi, že bych neměl co dělat, že bych neměl práci. Spíše se bojím, že se neuplatním v nějaké jiné sféře, třeba jako otec.

 

To nehrozí.

Děkuji.

 

Jsou tvé básně inspirovány událostmi ze tvého života?

 Vždycky. Myslím, že každá báseň u každého autora je inspirována jeho zkušenostmi.  Je to prvně zkušenost s vaším životem, pak jsou to zkušenosti druhých lidí, které vidíte a nakonec zkušenosti, kterých nabydete díky literatuře a umění. Když všechny tyhle tři aspekty spojíte, tak můžete psát básně, které nebudou jenom o vás, druhých lidech nebo ostatních autorech, ale budou se týkat všeho a všech. Protože psát jenom básně z vašeho života je strašně nudná věc, když  jich napíšete třeba 300 nebo 400 a konečně zjistíte, že píšete o jedné a té samé zkušenosti z vašeho života pořád dokola, přestane vás to bavit.  

 

Podle čeho jsi pojmenoval svou sbírku? (Píseň zamilovaného Misogyna)

 To je těžká otázka. Píseň, protože nemůžu oddělit slovo od hudby. Snažím se, aby moje texty zněly jako píseň. Zamilovaný Misogyn... Tady byla taková skupinka básníků, kteří ten název interpretovali tak, že Misogyn je muž, který nemá rád ženy, a protože je zamilovaný, znamená to, že je homosexuál. Což je nejblbější interpretace, jakou jsem kdy slyšel. Chtěl jsem v tomhle názvu ukázat na nemožnost udržet silný citový nebo duchovní vztah, ale nemyslím jen vztah s člověkem, ale i s něčím, co nás přesahuje. Vztah, který, pokud se podaří navázat, nemá možnost setrvat ve stejné intenzitě a po nějaké době se rozpojuje. Misogyn je ten, kdo je zoufalý z toho, že se věci ve světě neustále rozpojují a tak hledá prostředky, jak to přežít, stává se ironickým, sarkastickým, všemu se posmívá (i sám sobě) a co mu vlastně zbývá, má se trápit?

 

Pomáhá ti k recitaci hudba?

 Samozřejmě. Vždycky, když píšu, tak slyším hudbu. Když píšu, tak si své texty nahlas předčítám. Snažím se pracovat se zvukem a hudbou. Přesto potřebuju k práci absolutní klid a ticho. Když se potom sejdeme s muzikanty, tak na mé texty obvykle začnou vymýšlet nějaký motiv a říkáme si, co by šlo a co ne. K některým textům máme pro vystoupení připravené základní motivy, které potom na místě rozvíjíme. Podobně jako třeba v jazzu. Podstatná část vystoupení jsou ale skladby, které nikdo z nás nezná a já do nich vybírám texty až na místě. Naposledy se mi stalo, že jsem na pódiu poslouchal nádhernou hru Ivana Fialy a namísto, abych recitoval text jsem mu řekl: ,,Promiň, ale já do tohohle nemám žádný text. Žádný z mých textů není pro takovou muziku.‘‘ Někdy se stane, že hudba a text jsou nekompatibilní, protože některé texty jsou hudba sama o sobě a bylo by zbytečné hrát dvě rozdílné skladby ve stejnou dobu. Někdy si naopak hudba vystačí sama a nepotřebuje žádný text.

 

Proč se vracíš do ČR, když žiješ ve Španělsku?
Já tam nežiju, ale jsem tam dost často. Poslední dva roky jsem pobýval vždy několik měsíců v roce v Montpellier a od minulého roku k tomu přidávám i pár měsíců ve Španělsku.  Vždycky, když jsem ve Francii a ve Španělsku, tak třeba přednáším na univerzitě nebo píšu svoje věci, a nebo tam mám nějaké konference. Ve Valmezu mám svůj pokoj a knihy, to je můj domov.

 

Cítíš před svým vystoupením nervozitu?

 Jo, velkou.

 

Ale nejde to vidět.

No právě, všichni mi říkají, že to nejde vidět, ale já jsem nervózní třeba i 3 týdny před vystoupením.

 

Je tvoje inspirace spíš v ČR nebo v zahraničí?

 Za poslední 3 roky cestuju tak moc, že jsem přestal rozlišovat mezi státy. Nepříjde mi, že jsem někde jinde. Každý den píšu něco v angličtině, španělštině nebo francouzštině a povídám si s lidmi v cizích jazycích a přijde mi to jako kdybych byl žil v naprosto jednotném světě, který nemá hranice. Už to tak nemám, tak že bych při cestování psal více. Rád pozoruju rozdílnou krajinu, ale jestli mě to inspiruje psát jinak, nebo více, to asi ne.

 

Není to třeba tak, že když jsi v zahraničí, tak je tam jiná kultura, a tím pádem je to třeba zajímavější?

 Je to zajímavější, ale když jsi v té kultuře moc dlouho, tak tě začne okouzlovat méně a méně. Inspiruje tě vždycky, když jsi tam prvně, do doby než si na ni zvykneš. Musíš taky dávat pozor na to, že se přehltíš tím, co vidíš, a co ve skutečnosti nemusí být pravdivé.

 

V jakém jazyce nejraději přednášíš poezii?

 Samozřejmě v češtině. Když musím, tak i v jiných jazycích, například teď nedávno jsem v Montpellier recitoval ve čtyřech jazycích. Když jsem recitoval česky, tak Francouzi začali odcházet a když jsem začal recitovat francouzsky, tak začali odcházet Španělé. Nakonec jsem přečetl i jeden text španělsky a anglicky, abych to kompenzoval, ale měl jsem z toho divný pocit. Když jsem se pak bavil s různými lidmi, kteří zůstali na celé vystoupení, tak mi říkali, že česky to mělo největší šťávu. Čeština je rodný jazyk a k ostatním jazykům se člověk nemůže dostat tak blízko. Třeba ve francouzštině se mi stává, že při čtení často váhám kvůli fonetice. A jde to hrozně poznat na reakci lidí, protože lidi poznají, když váháš a jsi nejistý a to ovlivňuje jejich zážitek.

 

Kolik umíš jazyků?

Nevím, jestli nějaký jazyk opravdu umím. Studoval jsem angličtinu, později jsem se začal učit francouzštinu a španělštinu. Dokážu číst portugalštinu a italštinu, ale je to naprosto pasivní znalost.

 

Jak se ti tady spalo? (otázka od sponzora)

 Spalo se mi tady krásně. Bylo tam trochu přetopeno, jak v koupelně, tak v pokoji, takže nebylo třeba se moc přikrývat. Když jsem pak zapnul televizi, byl tam zrovna nějaký lechtivý kanál, strávil jsem pak noc sledováním Arabely a Rumburaka.

 

Nám teď na škole zablokovali všechny porno stránky, protože se to pouštělo v hodinách.
Fakt? Tak to byste příště měly zůstat na zámeckém pokoji.

 

Líbila se ti atmosféra v M-klubu, a co říkáš na počet posluchačů, kteří přišli?

*odchází pro plastovou sekeru z dětského koutku*

 Atmosféra v klubu byla příjemná.


Tak se sekyrkou v ruce to zní fakt super. Proč zrovna sekera?

 Protože tady žádná jiná zbraň není. Možná bych ten mobil mohl rozčtvrtit plyšákem.

No.. atmosféra byla perfektní, byl jsem rád, že přišli lidi, a že se o nás ví. To mi dělá největší radost.

 

Tvoje oblíbené jídlo?

*mlčí*

 

To jsme tě zaskočily.

 Víte, co mám rád? To jsem si dělal v Monpellier – sbíral jsem na kamenech slávky, a potom jsem si je vozil v igelitce v tramvaji. Trochu to kolem mě smrdělo. Když jsem je poprvé přivezl na hotel, tak jsem se ptal o půlnoci na recepci na sůl, protože je musíte nechat v lednici ve slané vodě, aby přežily a mohly jste si je pak čerstvé uvařit.  Nic na tom není, dělají se v páře a stačí k nim udělat nějakou omáčku. Zjistil jsem, že je to moje nejoblíbenější jídlo.

 

Z jakého důvodu sis vybral zrovna tyto hosty? Vybral sis je sám nebo někdo jiný?

 

Vybral jsem si je sám, Marek vybral Jakuba Čermáka, nic moc jsem od něj  do té doby  neslyšel a po nějakém rozvažování jsme ho rádi přidali do programu. S dalšími vystupujícími jsem už dříve vystupoval v Ostravě a v Opavě. Jde mi o to, aby na našich literárních večerech vystupovali lidé, kteří už mají za sebou nějaké publikace a psaní pro ně není jen nějaká dočasná záležitost. Je pravdou, že oslovuji autory, ke kterým mám blízko a které znám.
Ale to asi není dobrá odpověď, protože to bude vypadat, že někoho upřednostňuju. Na tohle bych měl odpovědět jinak. Třeba: ,,Protože si myslím, že to jsou dobří autoři.‘‘

 

Tak ale odpovídá každý.
No právě.

Já prostě k těmhle lidem a jejich poezii mám velkou úctu, vážím si jich také jako přátel a je pro mě důležité, abych s nimi udržoval kontakt. V zásadě jde ale na našich Hudebně-literárních večerech o to, že se budeme pravidelně setkávat a diskutovat o literatuře a představovat naši práci. Místní autoři a hudebníci by měli tvořit důležitou část každého večera.

 

Kdy vyjde nějaká další sbírka a máš nějaký blog/stránku,  kde si od tebe můžou lidé něco přečíst?

 Ti, kteří nemají mou sbírku, si můžou najít některé texty na internetu. Knížka by měla být taky v knihovnách a na objednávku v knihkupectvích.  Dokončuju v těvhto dnech další kolekci a zrovna k ní vybíráme ilustrace a dáváme dohromady pořadí textů. Chtěl bych, aby vyšla tento rok, ale možná vyjde až na začátku toho dalšího.

 

Koukám, že sis na podšálku udělal nějakou cukrovou pláž.

 Já vím, já mám totiž moc rád moře a oceán a jak jsem mluvil o těch slávkách, tak jsem na ně dostal hroznou chuť a teď přemýšlím, kde je seženu.

 

Opravdu moc děkujeme, že si na nás Jirka udělal čas a vytvořili jsme tak tento “krátký” rozhovor. A vás zveme na příští Hudebně-literární večer, který určitě bude stejně skvělý jako ty předtím.  



                                                                                                                                        Katka a Katka




« Zpět


Naposled upraveno 19.8.2017 20:54:16  uživatelem baros, zobrazeno: 1205×




rss

mklub.pngaktuálně

Sobota 19.8., 19:00
Zámecká terasa
titulní obrázek akce PÍSNIČKY DIVADLA SCHOD
         

Více

phone.pngkontakt

Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí, příspěvková organizace
Komenského 1
757 01 Valašské Meziříčí

 

Marek Baroš,
tel.: 607 029 949,
email: baros@kzvalmez.cz

 

Hudební dramaturgie: 

Matěj Bezděk
tel.: 604 110 768
email: bezdek@kzvalmez.cz 
 

Předprodej
Po-Pá 9.00 - 17.00 hod.

v Informačním centru na zadním nádvoří zámku Žerotínů

tel.: 571 684 558,
email: predprodej@kzvalmez.cz

 

facebook logo

 

 

 

 

Více



 
 

mapa stránek © 2017, Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí