the dust 11.3 - Rozhovor s Ondrou Bullou

the dustPrávě zazněl poslední akord a davy fanoušků křičí a povzbuzují své oblíbence.

Koho tím myslíme? Přece valašskomeziříčskou kapelu The Dust, která v pátek 11. 3. křtila své první album "Other Faces“ a my jsme poprosili zpěváka a kytaristu Ondru Bullu, jestli by s námi byl ochoten udělat rozhovor. Přejeme příjemné čtení.

1) Vždycky se ptáme kapely, se kterou děláme rozhovor, jak přišla ke svému názvu a ani tebe to nemine. Takže jak vás napadlo zrovna The Dust?

Jé, to je naše nejméně oblíbená otázka, to jste trefily. Nám bylo asi 13 a prostě nám to v tom věku přišlo jako dobrý název.

Takže okolo vašeho názvu není žádný záhadný příběh?

Ne, to byla jenom nějaká dvě slova. Pak jsme najednou prozřeli a uvědomili si, že to není vůbec dobrý název, ale už to bylo a zůstalo nám to.

Byly nějaké další návrhy ohledně názvu?

Bylo strašně moc návrhů a my jsme potom hodně řešili, jestli to měnit nebo ne, ale řekli jsme si, že už to prostě nemá cenu.

A nejzvláštnější názvy, které jste vymysleli?

Martin snad vymyslel název Šiška nebo něco takového – on vymýšlel názvy podle věcí, které viděl z okna. Lukša kdysi vymyslel název Other faces from the crowd a použil to pro jinou kapelu, ve které jsme se s Lukym vlastně seznámili. Ta kapela, ale neměla ani jeden koncert a rozpadla se. Po letech jsem si na ten název vzpomněl a napsal podle něj písničku a nakonec jsme ten nápad použili i při pojmenovávání našeho alba.

To byla vlastně další otázka, jaký význam pro vás nese název desky?

My jsme to brali dvojsmyslně - jako jiné tváře nebo jako další tváře.

Můžete to brát buď jako nějaké další tváře z davu, nebo jako jiné tváře z davu.

Upřímně jsme si pod tímto názvem představovaly využití jiných žánrů, než obvykle hrajete.

No vlastně ano - různé tváře, to je vlastně třetí způsob, jak si to vyložit.

Jinak písnička “Other faces from the crowd” je teda podle knížky od Jacka Londona “Tulák po hvězdách” V té knize se jeden vězen při mučení inkarnuje do různých osob z historie a zažívá tak mnoho různých životů.

 

2) Překvapil vás počet příspěvků k vašemu projektu na Startovači?

Když jsme tam dávali těch 15 000 Kč, jako cílovou částku, tak jsme se to snažili nějak střídmě odhadnout, takže nás to tak úplně nepřekvapilo. Pak nás ale překvapil jeden pán z Brna, který tam přihodil 4000 Kč za soukromý koncert a následně nám napsal, že ho ani nechce, že nás chtěl jenom podpořit, čímž ta cílová částka vyskočila nad těch 20 000 Kč. Spíš mě překvapují lidé, kteří se mě ptali, jestli mají kupovat lístky v předprodeji nebo až na místě. Že kdyby peníze ze vstupného šly nám, tak si lístky koupí na místě, abychom z nich měli o 20 Kč víc. To mi přijde strašně krásné, že jsou lidi ochotní koupit si dražší lístky jenom kvůli nám.

To bude asi hlavně tou muzikou, protože kdybyste dělali nekvalitní hudbu, tak by lidi nechodili na koncerty a nepřispívali by vaší muzice. Lidi se snaží podpořit to, co je baví a u čeho chtějí, aby to pokračovalo dál a pokud do všech koncertů dáváte stejnou energii jako dnes, tak nás to opravdu nepřekvapí.

Pro mě je to vlastně pořád šok, protože žiju stále ve světě začínajícího muzikanta, a když jezdíme po Moravě, tak na nás moc lidí nechodí. A dneska jsme vlastně hráli Mku úplně poprvé svůj vlastní koncert - většinou jsme někomu dělali předskokany, nebo tady hráli v rámci nějakého festivalu. Ale i přesto bylo dneska úplně plno a to mě najednou vytrhne z té představy začínajícího muzikanta a říkám si ,,Ty vole, co to je?!”

Většina písní, které jste vydali na internetových serverech ( Soundcloud,Yt,Bandzone ) jsou energické a pozitivní, máte i písně s vážnějšími tématy?

Já si myslím, že my máme hudebně převážně pozitivní písničky. Ondra Galuška, který nám to dnes křtil, říkal kdysi v nějakém rozhovoru, že hudba vychází buď z obrovské radosti, nebo z obrovského smutku.

Dobrá hudba vychází většinou z jedné z těchto emocí. Ale i hudba, co vychází z obrovského smutku, je často pozitivní, protože se z toho smutku člověk potřebuje vyzpívat. Třeba samba - tu začali zpívat Brazilci a ty texty… Já neumím portugalsky, ale někde jsem četl, že texty samby jsou strašně smutné a oni se vyzpívávají ze smutku veselou hudbou. Člověk potřebuje mít radost. Například naše píseň "No fun anymore", která má veselou hudbu, je pro mě taková terapeutická píseň o škaredých věcech. Dost možná nejsmutnější píseň z celé desky.

Kromě smutku a radosti je pro mě v hudbě velice důležitou emocí ještě naděje. Moc rád s ní pracuji. Možná proto jsou i naše textem smutné písně hudbou veselé. Protože v tom smutku je naděje.

3) Jedna z písní se jmenuje "Make me happy", tak, co tě teda dělá šťastným? Třeba kromě rodiny, muziky… Třeba škola? :D

No škola teda ne. Strašně mě dobíjí přítelkyně, úplně obrovsky. Strašně mě dobíjí hudba, ale ta mě často i trošku deprimuje. Myslím tím aktivní hraní hudby. Jsem do hudby tak ponořený, že když mám s někým spolupracovat a on má trochu jiné představy než já, tak jsem z toho trošku mrzutý. Ohledně tvorby hudby jsem strašně tvrdohlavý. Ostatní v kapele to se mnou musí mít často těžké. Ale co mě dobíjí ze všeho nejvíc je asi svoboda pohybu. Tím myslím třeba to, že jsem začal chodit po lesích stylem, že hledám neobjevená místa mimo turistické trasy. Nebo stopuju, díky čemuž nemusím řešit žádné jízdní řády, čas. Prostě a jednoduše si stoupnu k cestě a jedu.

Když stopuješ, nebojíš se, že se ti něco stane? Že tě třeba někdo znásilní?

Já si nepřipadám tak atraktivní, aby mě někdo znásilnil.Jednou jsem se ale při stopování naboural. Mám strach ze stylu řízení některých řidičů. Z napadení strach nemám. V životě jsem stopl už tak 600-700 aut a nikdy mi nikdo nevyhrožoval.

4) Spolupracujete s multiinstrumentalistou Christofferem Strandhem. Jak jste se poznali a jaká je spolupráce právě s ním?

My jsme se poznali tak, že jsem kdysi dostal na facebooku pozvánku, že v Brně (kde studuji) bude hrát nějaký Švéd a bude tam s ním Ivan Trpík, se kterým jsem se znal. To mě zaujalo, na koncert jsem zašel a moc se mi líbila hudba, kterou Christoffer dělá. No a Ivan nás tam ten večer seznámil. Nějak jsme se tam pak s Christofferem dali do řeči, dozvěděl jsem se, že právě bydlí ve Valmezu, že hraje na trubku a on sám navrhl, že by si s námi rád občas zahrál. Já jsem se mu pak ani nestihl ozvat a on si mě našel na internetu a poprosil mě, jestli bych s ním nezahrál nějaké jeho písničky, a tak jsme si vzápětí začali vypomáhat vzájemně – já s ním hraji v jeho kapele a on nám zase hostuje v dustech.

On je strašně talentovaný člověk, hraje na strašně moc nástrojů a na všechny velice dobře, umí hrozně moc jazyků a je takový renesanční člověk, takže mám opravdu radost, že se s ním znám, a že s námi občas hrává.

5) Co plánujete v nejbližší době kromě koncertů?

No, těch koncertů teď moc není. Je to takové nepodnikatelské vydat desku a nedělat koncerty, ale nějak jsme teď neměli sílu to řešit. Nejbližší koncert je zatím v červenci, ale ono se určitě něco ještě objeví.

Ale domluvili jsme se, že teď na velikonoční víkend uděláme soustředění a budeme zkoušet nové písničky. To je taky nepodnikatelské. Když máme novou desku, tak bychom asi spíš měli hrávat na koncertech staré písničky, ale já tu desku beru víc jako shrnutí, toho co jsme dělali 7 let. Ty písně jsme už hráli milionkrát, tak si myslím, že nemá cenu to do lidí pořád tlačit a těším se, že uděláme něco nového. Doufám, že to ocení i fanoušci.

A když zkoušíte, může si vás někdo z fanoušků přijít poslechnout?

No asi jo, ale nikdy to nikoho asi nenapadlo. Kromě našich kamarádů.

6) Dáváš přednost CD, vinylu nebo PC formě muziky?

To by se asi hodně různila odpověď podle toho, koho z kapely byste se zeptali. Já dávám přednost elektronické verzi z praktických důvodů, ale určitě najdete v naší kapele nejednoho fanouška vinylů. Mně se rozbila CD mechanika, takže si CD poslechnout nemůžu a gramofon nemám, takže u mě je rozhodování snadné.

7) Otázka od Marka: Jak vidíš život po životě?

No já jsem křesťan - v devatenácti jsem po dlouhé pauze znovu začal chodit do kostela. Nebo spíš jsem takový ekumenický věřící – snažím se vnímat všechna náboženství a něco z toho něco vyvodit, takže se nechám překvapit a těším se.

Máme o tom písničku "One heaven", kde se zpívá, že je jenom jedno nebe pro všechny dobré lidi na světě a v podtextu to znamená, že je jedno, jestli jste ateisti nebo věřící jakéhokoliv vyznání, ale že záleží, jestli jste dobří lidé nebo špatní a pro všechny dobré lidi je jedno společné nebe. Když jsem to poprvé zpíval přítelkyni, tak řekla: „Ty si myslíš, že je jenom pro dobré lidi? Já si myslím, že je pro všechny lidi.“ Přijde mi super, že šla s tou myšlenkou ještě dál.

8) Jak se vám líbil včerejší koncert kapely Zrní a pochytili jste nějakou inspiraci?

Na Zrní jsem byl už asi 10x. Tím, že jejich koncerty už znám velice dobře, je pro mě těžké jimi být zaskočen (což je na koncertě asi to nejdůležitější), a musím se dostat do nějakého transu, abych ten koncert naplno vnímal, což se mi povedlo tak v půlce, a pak jsem si to obrovsky užil.

Co se týče sehranosti, tak je to podle mě momentálně nejlepší česká kapela. Ale co se týče inspirace… Mě to hodně baví, ale asi mě to tak neinspiruje. Není to věc, co bych chtěl skládat, takže na koncert zajdu, hodně si ho užiju, ale když pak skládám, tak mě napadají úplně jiné věci.

9) Jaké to bylo hrát na tak velkém festivalu, jako je Colours of Ostrava? Cítili jste nervozitu nebo to bylo jako u ostatních koncertů?

Bylo to strašně super a já jsem nečekal, že tam vůbec někdo bude. Teda čekal, ale čekal jsem, že tam bude třeba 200 lidí, což na takovém prostoru to bude vypadat, jako by tam nikdo nebyl. Když na vás do Galerky v Novém Jičíně přijde 20 lidí, tak je to super atmosféra, když na vás přijde do M-klubu 20 lidí, tak je to takové suché, a když na vás na Colours přijde 200 lidí, tak je to ještě sušší než těch 20 v M-klubu, protože ten prostor je obrovský. Ale těch lidí tam nakonec bylo tak 500-600, což jsem vůbec nečekal, protože jsme hráli asi v 13:30, a to lidi na Colours většinou vstávají a jdou na snídani.

A co se týče nervozity, tak nervózní jsem nebyl. Říkal jsem si: „O co jde? Hráli jsme to mnohokrát, proč bychom měli být zrovna teď nervózní?“ Když je tam 500 lidí, tak ani nemusí moc tleskat a stejně má člověk pocit, jako by ho ty ovace měly ohlušit a to mu dodá na sebevědomí a nevznikne žádný prostor pro nervozitu.

10) Tvoje první setkání s muzikou a hudebními nástroji?

Můj taťka hraje na kytaru a hrával nám před spaním a na různých rodinných oslavách, tak jsem to chtěl umět taky. Zpíval jsem si s rádiem a říkal jsem si, že by bylo super, kdybych si k tomu to rádio nemusel pouštět, tak jsem se na základce přihlásil do kytary a bylo to.

11) Jaký je tvůj nejoblíbenější zážitek s kapelou?

Super zážitek byl, když jsme jeli na koncert do Olomouce a nabírali jsme v Kroměříži Štěpána Marka, který tam studuje. Kousek za Kroměříží nám umřel chladič a zůstali jsme stát uprostřed pole, takže to pro nás Lukša otáčel autem z Olomouce a domů jsme jeli asi v pět ráno autobusem. No a ten super moment byl, když jsme stáli uprostřed pole s tím dýmícím autem, já jsem domlouval v Olomouci nocleh a Štěpán Marek najednou řekl: „To jsi ale Ondro neřekl, že si máme vzít deku, že vyvřem." Takhle z vyprávění to zní strašně suše, ale byla to krásná chvíle.

12) Proč nenosíš na koncertech boty, Ondro? Už jsme se ptali, ale ptáme se znovu, protože jsme nedostali osobní odpověď. A chodíš i na své procházky po lese bez bot?

Ne, to chodím v botách. Už jsem zkoušel kdysi v Brně jít do školy bez bot, ale to bylo asi v listopadu a byla strašná zima, tak jsem se na to v půli cesty vykašlal. Ale občas chodím z koncertů bosky domů.

A na koncertu nechci mít boty, protože vím, že mě to nějakým způsobem svazuje. Občas se mi to stává i na cizím koncertu - třeba včera na Zrní. Nebo když jdu na Květy – to mě většinou tak roztančí, že se potřebuju vyzout.

13) Jak se ti tu dneska líbilo a co bys vzkázal fanouškům (příznivcům, přívržencům, následovníkům)?

Ta atmosféra mi přišla tak skvělá, že jsem si připadal jako na cizím koncertě. Lidi nás tak vyhecovali, že jsem ten koncert prožíval mnohem víc, než obvykle, a to se projevilo i na mém výdaji energie. U posledních třech písní jsem už nemohl - to jsem myslel, že spadnu, ale našel jsem ve sklenici poslední dva loky piva a nějak to dohrál. Bylo to strašně super.

A chtěl bych jim vzkázat, že jsou skvělí. Není to originální, ale nic upřímnějšího mě nenapadá. Vždyť už jen to, že si udělali práci s tím, aby nám natočili videoklip, je úplně krásné. Moc se těšíme na další koncerty ve Valmezu. Tady je to prostě ono. Po písničkách je rámus, při klidných částech je ticho – to je úžasné. Lidi byli obrovsky vnímaví. Děkujeme.

Děkujeme rodné kapele z ValMezu za skvělý večer plný tance, skvělé muziky a spousty rozbitých sklenic od piva a doufáme, že se na ně zase brzy můžeme těšit.

 

Katka a Katka 




« Zpět


Naposled upraveno 19.8.2017 19:43:35  uživatelem baros, zobrazeno: 1220×




rss

mklub.pngaktuálně

Sobota 19.8., 19:00
Zámecká terasa
titulní obrázek akce PÍSNIČKY DIVADLA SCHOD
         

Více

phone.pngkontakt

Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí, příspěvková organizace
Komenského 1
757 01 Valašské Meziříčí

 

Marek Baroš,
tel.: 607 029 949,
email: baros@kzvalmez.cz

 

Hudební dramaturgie: 

Matěj Bezděk
tel.: 604 110 768
email: bezdek@kzvalmez.cz 
 

Předprodej
Po-Pá 9.00 - 17.00 hod.

v Informačním centru na zadním nádvoří zámku Žerotínů

tel.: 571 684 558,
email: predprodej@kzvalmez.cz

 

facebook logo

 

 

 

 

Více



 
 

mapa stránek © 2017, Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí