Kukačka - Přesto zůstal člověkem
Divadlo kozel ve fraku

Jedno skromné představení věnované jednomu skromnému člověku..

Erwin Kukuczka byl farář, básník, prozaik, esejista, otec, zejména však dobrý člověk, který si přes někdy až neuvěřitelné životní peripetie dokázal zachovat lidskost, moudrost, úsměv na tváři a porozumění. 

Křehký a osobní příběh, který je inspirovaný jeho tvorbou a tvrdým životním osudem, je převeden do jevištní formy tak, jak ho vnímá jeho milující dcera.

Na téměř prázdném jevišti se díky všemožným žánrům i stylům odehraje neuvěřitelně silný lidský příběh. Inscenace si získá diváka svou autenticitou a bezprostředností. Pobaví i dojme. 

Představení o lásce a hledání víry, životě a smrti, ale i o lidské krutosti a nenávisti.

“Anička Kukuczková předvedla komplexní fyzický výkon. “Chudé divadlo” v celé jeho síle, prostotě a nádheře. Herecký koncert s důležitým sdělením.” — Štefan Capko

 

 

Erwin Kukuczka (1944–2022) prožil dramatické dětství – jako malý chlapec byl kvůli matčině nemoci odvlečen do německého ústavu, kde se testovala umělá strava, což poznamenalo jeho zdraví na celý život. Vyrůstal v nelehkých rodinných podmínkách, ale brzy našel únik ve sportu, literatuře a umění. Po vyučení pracoval v Třineckých železárnách, odkud byl pro otevřený projev propuštěn, a odešel do Prahy. Tam se zapojil do kulturního prostředí divadla Orfeus, sblížil se s Egonem Bondym a začal se věnovat poezii i filozofii. V roce 1968 se aktivně účastnil odporu proti okupaci, kolportoval tiskoviny a málem byl zatčen.

V 70. letech se věnoval samizdatové činnosti – během nočních směn v bohnické léčebně opisoval české i zahraniční básníky a založil vlastní edici LOUČ, kterou vedl po celý život. Překládal polskou poezii, publikoval v církevním i oficiálním tisku a navázal kontakty s osobnostmi českého undergroundu, včetně Václava Havla. Jako duchovní Církve československé husitské působil mimo jiné v Hostinném, Hlinsku, Žamberku a Nekoři. Byl sledován Státní bezpečností.

Po roce 1989 se aktivně zapojil do veřejného dění – stal se knězem, vstoupil do Občanského fóra a byl dvakrát zastupitelem města. Pokračoval v samizdatové vydavatelské činnosti, organizoval kulturní akce a věnoval se tvorbě koláží. Jeho život silně ovlivnilo setkání s vírou a literaturou.